Petra & Kamil / Cheb

Je to vždycky hrozně zvláštní, když fotím svatbu někomu, koho znám. Totiž: moje stárnutí se zaseklo kdesi ve věku jednadvaceti let a od té doby jsem zcela konstantní, jen ty zkušenosti se nějak vrší. Jenomže tyto fotky jsou právě důkazem, že to tak být nemůže. Je na nich ženich a jeho přátelé, kterým v době těch mých jednadvacetin nesmělo být natočeno ani pivo. Dobře si to pamatuju jelikož z té party mě coby výčepní nikdo neošálil. Až na ženicha. S úspěchem a šarmem jemu vlastním mi celičký rok tvrdil, že už dávno přesáhnul hranici dospělosti a já mu ochotně celičký ten rok nalévala alkoholické nápoje všeho druhu. Tak co si budeme povídat - důvěra především, ne?! Mé osvícení se událo až během jedné velice bujaré oslavy, kterou dotyčný uspořádal. Oslava byla opravdu velmi vášnivá až možná zarážející, tak jsem se otázala mé kolegyně, co že se to vlastně slaví. “No Kamilovo osmnáctiny přece” - bylo mi (samozřejmě) odpovězeno. (Dobře ty, Kamile! ;) )

A cože se to tady vlastně snažím sdělit? Zkrátím to. Dneska mají všichni děti (někdo hned několik), taky mají manželky (těch nemají několik) a můžou (evidentně) beztrestně pít alkohol. A mě neni jednadvacet. Tečka. :)