Marcela & David/Minnesota, USA


Sny se plní, když to nejméně čekáme, nebo? V srpnu 2016 mi přišla nečekaná zpráva: Budu se vdávat… Víš, jak si psala, že byl tvůj sen podívat se do států…. vyfotíš mi svatbu? Zůstala jsem sedět jako opařená ( už vím, proč se to říká ). Bylo to k neuvěření! Tu zprávu jsem si přečetla tolikrát, že jsem jí témět uměla zpaměti. Samozřejmě jsem v listopadu odletěla. To nešlo odmítnout. To je přesně ten typ nabídek, které se neodmítají. Minnesota je rozlehlé a takové neutěšené místo. Všechno je obrovské - Evropa je v porovnání s Amerikou jako domeček pro panenky. Bavilo mě poznávat všechny ty odlišnosti a v tom “velkém světě” jsem si připadala taková malá a ztracená. Víte, že na amerických svatbách je standardem 100 hostů a ještě větším standardem je 200-600 hostů? Je tudíž snadné se na takovou svatbu propašovávat a veselit se a hodovat aniž by někdo postřehl, že vás nikdo nezval.

Ve svatební den byla zima a slunce ani paprsek. Portrténí fotky jsme fotili téměř při setmění a hlavně rychle, abychom nezmrzli a stihli to do úplné tmy. Ale co na tom! My jsme věděli, že za dva dny letíme do Mexika a tam budeme pokračovat v krásných tropických teplotách :)